Satyaa & Pari
Na počátku devadesátých let se duchovní hledači shromažďovali kolem jednoho výjimečného mistra v severoindickém městě Lucknow. Tento mistr, H.W.L. Púndža, později přezdívaný jako „Papadži“, byl již v té době známý některým indickým
a západním stoupencům jako pravý „dživan mukt“, osvobozená duše. Papadži byl žákem Ramana Maharšiho, jednoho
z největších indických světců, známého jako „Mudrc z Arunáčaly“.
V době, kdy za ním začali přijíždět lidé ze Západu, Papadži již překročil 80. rok života a cestování pro něj nebylo snadné. Dokud byl mladší, často cestoval, takže s ním nikdo nemohl strávit delší čas. Mezi těmi mnoha návštěvníky, kteří ho přišli poznat, byli také Satyaa a Pari. Zatímco první roky v Lucknowu se Papadži soustředil především na učení prosté Advaity (filosofie jedné reality) a okamžité probuzení Tady a teď (Here and Now), s rostoucím počtem návštěvníků a obyvatel přibyly bhakti cvičení jako zpěvy badžanů (písně lásky k Božímu), tradičních hinduistických zpěvů, mnoha zpěvů v angličtině složených jeho stoupenci, zpěvy manter (svaté verše, slova ze sanskrtu) nebo prosté sezení v tichu Guru bhakti. Papadži byl zván a navštěvoval mnoho narozeninových oslav, všechny druhy inaugurací, a dokonce vedl hindské svatby v Satsang Bhavanu a dalších místech. Existoval zde intenzivní komunitní život, a to díky téměř každodenním mistrovým satsangům nebo spontánním sezením se zpěvem buď v jeho domě, nebo v Satsang Bhavanu. Bylo to v tomto ovzduší nabytého bhakti
a zpěvy, ale i tichem, kde se Satyaa a Pari poprvé setkali a začali společně zpívat. Papadži často prosil, aby Satyaa zazpívala a zatančila. Společně s Parim a dalšími muzikanty před Papadžim mnohokrát zpívala a během života v Lucknow začala psát vlastní písně Lásky a Oddanosti. Brzy po jejich setkání, v roce 1995, je Papadži v Lucknowu oddal. V jeho přítomnosti často při satsanzích i jiných příležitostech zpívali. První věc, kterou člověk při poslechu jejich hudby pocítí, je jejich autentická láska
k tomu, o čem zpívají. Prostota a lidskost. Zdrojem inspirace je pro ně láska k pravdě, svobodě a štěstí. Cílem jejich hudby je dotýkat se srdce a otvírat ho lásce. Láska k Bohu, láska k božskému, láska k Životu a Štěstí.
Jejich láska k Božské hudbě, zpěv manter a Bhakti se zrcadlí v jejich CD, meditačních retreatech a živých vystoupeních po celém světě.
a západním stoupencům jako pravý „dživan mukt“, osvobozená duše. Papadži byl žákem Ramana Maharšiho, jednoho
z největších indických světců, známého jako „Mudrc z Arunáčaly“.
V době, kdy za ním začali přijíždět lidé ze Západu, Papadži již překročil 80. rok života a cestování pro něj nebylo snadné. Dokud byl mladší, často cestoval, takže s ním nikdo nemohl strávit delší čas. Mezi těmi mnoha návštěvníky, kteří ho přišli poznat, byli také Satyaa a Pari. Zatímco první roky v Lucknowu se Papadži soustředil především na učení prosté Advaity (filosofie jedné reality) a okamžité probuzení Tady a teď (Here and Now), s rostoucím počtem návštěvníků a obyvatel přibyly bhakti cvičení jako zpěvy badžanů (písně lásky k Božímu), tradičních hinduistických zpěvů, mnoha zpěvů v angličtině složených jeho stoupenci, zpěvy manter (svaté verše, slova ze sanskrtu) nebo prosté sezení v tichu Guru bhakti. Papadži byl zván a navštěvoval mnoho narozeninových oslav, všechny druhy inaugurací, a dokonce vedl hindské svatby v Satsang Bhavanu a dalších místech. Existoval zde intenzivní komunitní život, a to díky téměř každodenním mistrovým satsangům nebo spontánním sezením se zpěvem buď v jeho domě, nebo v Satsang Bhavanu. Bylo to v tomto ovzduší nabytého bhakti
a zpěvy, ale i tichem, kde se Satyaa a Pari poprvé setkali a začali společně zpívat. Papadži často prosil, aby Satyaa zazpívala a zatančila. Společně s Parim a dalšími muzikanty před Papadžim mnohokrát zpívala a během života v Lucknow začala psát vlastní písně Lásky a Oddanosti. Brzy po jejich setkání, v roce 1995, je Papadži v Lucknowu oddal. V jeho přítomnosti často při satsanzích i jiných příležitostech zpívali. První věc, kterou člověk při poslechu jejich hudby pocítí, je jejich autentická láska
k tomu, o čem zpívají. Prostota a lidskost. Zdrojem inspirace je pro ně láska k pravdě, svobodě a štěstí. Cílem jejich hudby je dotýkat se srdce a otvírat ho lásce. Láska k Bohu, láska k božskému, láska k Životu a Štěstí.
Jejich láska k Božské hudbě, zpěv manter a Bhakti se zrcadlí v jejich CD, meditačních retreatech a živých vystoupeních po celém světě.
